Otec asi myslel to, že když umělec odjede na věčnost (což se u umělců stává, že jsou věční) stanou se posmrtně vzácnými a i třeba takové knihy od autorů na trhu zdrahnou. Kéž by. Stal jsem se po čase sám výtvarníkem a tu a tam, při kreslení či malbě, si podobnosti s Trnkou všimnu v mé tvorbě při figuře nebo pojetí kompozičním, takže ho v hlavě mám asi i víc než bych si myslel. A vůbec mi to nevadí, Trnku bych vybral celého, ano je to můj vzor.
Shodou okolností se v součastné době pohybuji pracovně ve studiu, kde se dělá animovaný film, tedy i loutkový, plastelinový, kreslený (to je ten můj případ). Pro mne je to jen epizoda a pokorně shlížím k práci kolegů v ateliéru tedy i s fotoaparátem v ruce jak cvakají ty sekvence a já jen pokorně tu atmosféru zabírám do kroniky dnů.
Také sem chodí studenti na exkurze. Jo, kdybych byl student a se školou se šlo na exkurzi do animovaného filmu asi bych se i lépe učil anebo bych se Trnkovi schoval do kapsy u saka a koukal přes knoflíkovou dírku, jak se to dělá a to by byly asi fofry a možná bych raději šel kopat uhlí asi bych to tempo a ten dým nerozchodil.
Nedávno jsem byl požádán o nakreslení karikaturního Jiřího Trnku, pro nějakou výstavku někam na Slovensko o českých umělcích. Narozeniny umělců v kalendáři nechovám, ale všechno se tak nějak nakulilo a co já s tím a vidím, že nedá se jinak než připomenout si už těch 45 let bez Mistra s jeho odkazem co tu od něj máme a nejen staré pověsti české.
