Fotil jsem nedávno kamarádovi první hudební představení jeho dcerky. Majda chodí do druhé třídy a už hraje rovnou na saxofon. Celá jeho rodina si to šla poslechnout a pozvali mne na fotografování. Všichni chtěli fotky pak poslat, fotil jsem jak o život, jako na kongresu, a tak, že posléze jeden člověk na mne vlítnul, že na co mi bude tolik fotek, že to ještě v životě neviděl, no ještě na šatně tam na mne celý nepříčetný a zhnusený hulákal odcházeje asi otráven domů. Chtěl jsem aby mi to říkal ještě dál, ale už šel.
Říkal to člověku, po kterém kdysi házel židle Karel Plíhal. Ano, i takto jsem si zafotil na koncertě, bleskem rovnou do placu na Mistra v podiu, bez servítků. Prostě jsem to udělal, ač nikdy před tím a ani potom už ne a navíc s bleskem. Je to hnusné.
Taky jsem fotil Miroslava Horníčka, ten byl sdílnější a řekl mi, že ho rovnou mohu tesat do kamene a ještě mi zapozoval. Fotil jsem i na koncertech kde se fotit nesmělo a bylo to i na vstupenkách vyznačeno. Jeden z posledních koncertů Mejly Hlavsy jsem fotil i po povolené úvodní skladbě.
Nevím, jak jednou vemete fotoaparát do ruky, nehledíte a fotíte co vidíte. Nevidí, ale každý stejně a někdo vůbec. No, je to divné, ale je to tak. A pak ta vášeň. Když nemám foťák tak kreslím. I skupiny na podiu už kreslím. Třeba ZVA 12-28. Nebo zrovna včera skupinu Jeseter z Ostravy jsem kreslil při křtu CD Proměny. Včera jsem kreslil i fotil písničkáře Hutku, byl v Ostravě zahájit advent a křtila se jeho kniha. Nakreslil jsem karikatury ze křtu. Copak to jde karikaturně fotit? O fotkách se neříká, že jsou karikaturní a snažím se fotit hezky.
Taky jsem ,,nafotil“ na šatně v divadle pana Bartošku, Heřmánka, Dlouhého a další, to ještě nebyly blogy a myslím, že ne ani internet. .., o přestávce, kdy celý roztřesen jsem zaklepal a vstoupil s přáním udělat si pár záběrů… nakonec se mi tam všichni poskládali na jednu hromadu, s tím, že pan Bartoška řekl, že to stejně fotím na plech a vsadil jsem se v hospodě, že tam vůbec jako vlezu…. pan Bartoška měl pravdu v tom, že to bylo na plech, jak jsem posléze doma zjistil, když se mi tehdy nějak ten film při focení vyvlékl z cívky a do novin se musela dát jakási fotka z ,,archívu“… To jsou moje horké chvilky, při kterých se těžko usíná. Fotil jsem svatbu, první kamarádovi. Ze sedmi filmů tehdy ještě navíc černobílých, vyvolávaných v komoře, mi vyšlo sedm fotek. Sedm. Ještě při vyvolávání filmů mi donesli domů dortu, aby se mi jako lépe vyvolávalo a já už tak nějak tušil která bije. Hrozné, ještě dnes se potím od hrůzy ze zpackané práce, ale to jsem byl amatér a začínal jsem.
Nepokládám se přitom za paparaziho. Nemám tu náturu. Fotím, jak se dnes říká, street fotografii. Mám rád portréty. Zajímá mne člověk. Všechny druhy člověka, tak jak ,,chode život“, ale ze stromu nefotím a ani čekat na ptáky se mi nechce.
Kreslím, když nefotím. Oni se mi ti lidi nějak líbí ve všech podobách. Akorát si je poslední dobou trochu přizpůsobuji obrazu svému. Nezajímá mne podoba, což lidi nechápou při kreslení portrétů. Při focení jim zase vadí, že mají ,,velkékozytřibradfoťtemnezleva!!!“… tak si fotím jak chci já. Je to takový problém? Třeba na Ondřejskou pouť jsem se ohromně těšil. Zapomněl jsem v doma redukci na objektiv, takže jsem to sklo tahal jen tak u pasu zbytečně. Baterky jsem nabílel den předem. Nechal jsem doma i tu malou Fujinu x10, kompakt, abych si zafotil ,,pořádně“ tím skoro kilovým Olympusem E3 a jen fotil.
Čím, že to fotím je asi jedno. Poprvé za celou dobu to zde uvádím, protože si myslím, že fotogafie je něco jiného než technika. Že fotím i iPadem? Ano, a nemám s tím problém a jestli chcete tak fotky příště na každý pád dodám. Ještě nevím jestli akty, možná krajinky, zátíší, pak se pustím do lidí. S iPadem začínám a jde to. Jde všecko, než se lidi rozkoukají, že jsou tím placatým ,,heblem“ fotografování. Takže pak budu si muset tu ceduli ,,fofograf bloger“ přece jen udělat, aby se vědělo, že zaznamenávám ten konec světa.
