Reklama
 
Blog | václav šípoš

,,Z kola ven“

Nedávno autem jedu kolem Petrkova přes Svatý kříž na Vysočině. Navigace mi řekl: ,,dorazil jste do cíle" a já stojím u hřbitova a pohřeb tu má Daniel Reynek. ,,Já nejedu na pohřeb" brečím do navigace, ale na svatbu o vesnici dál.

Sedím dnes po vernisáži doma a zrovna vpisuji verš Bohuslava Reynka do blogu tady, přitom zabloudím pro něco na netu a dovím se ale, že Jiří Reynek umřel. To je schíza.

Dnešní blog jsem nechtěl psát. 

Měl jsem dnes vernisáž s tématikou schizofrenie. Mord ve Žďáru mi zabil i blog. To přece nejde těď psát o výstavě s tématikou schizofrenie o lidech duševně chorých, kteří mi tam pomáhali na vernisáži a bylo nám fajn.

 

Reklama

… výstava jednodenní na plotě pověšená v zahradě církve římskokatolické ve Frýdlantě nad Ostravicí.

Výstava o dvou březích. Kluci z ,,Našeho světa“ (zařízení pro duševně postižené – tato výstava je o dvou březích) mi radostně pomáhají, teší se z výletu mezi lidi. Zapomenu na svoje problémy i já. Podávají hřebíky a padají břehy. Nosí obrázky, rozvěšujeme výstavu.

Pořád se ptají co budeme dělat. Jděte se houpat. Houpou se na trampolíně a radostí plesají, je to dojímavé. Občas mne Luboš obejme s vroucí láskou se tiskne ke mně. Mám pocit zachránce z druhého břehu, zřejmě však pouze jen tím, kterého se tonoucí chytá, a to je stéblo.

V dálce houkají sirény záchranky. ,, To jedou zase pro mně“, říká houpajíc se Ládik a všichni se tomu smějeme.

Já to také tak říkám, ale když jedou policajti.

Parčíkem projdou dopoledne tři školky dětí a nikdo jiný už. Paní učitelka se dětí ptá na barvy. O schizofernii se děti dnes doví asi doma od rodičů…

Schizofrenik světového umění – Vincet van Gogh mi visel po celou dobu školní docházky ve třídě s jeho slunečnicemi, s jeno polem, a učitelky nám slunečnice dávaly jako domácí úkol k nalepení z fazolí na překližku.

Taky pan učitel jde s dětma. Mladý, sympatický a má smysl pro humor. To mě baví. Ptáme se dětí, jestli je to jejich první výstava…

Pak jsem zde sám. Dlouho sám. Piju čaj z termosky, kouřím fajfku. Pouštím si The Residents, náladu na to mám.  Něco tomu nepasuje. Vypnu to. Pustím si Transitus Irregularis neboli zhudebněné verše Bohuslava Reynka. Je to tak inspirativní, že si fotím i šípky i plot s výstavou, když tu tedy nikdo není. Souzním s Renkem aniž bych chtěl.

Reynkovy verše mi v parku sedí i do kouře dýmky coby bramborového podzimu i do padajícího listí i do plotu na kterém visí mé i Zdeňkovy obrázky. Reynek mne baví moc. Kvůli němu jsem nedávno a po létech vykonal cestu do Petrkova. Pak umřel Daniel Reynek a v těchto dnech Jiří Reynek. Vepsat verše Bohuslava Reynka mne nikdy nenapadlo, teprve dnes, a opsal jsem je tady i pro vás. Jsou osvobozující.

Odpoledne příjdou první návštěvníci a s nimi liják. Jsme v altánku s obrázky, ale už v suchu.

Pan farář se u nás zastaví také. Zdeněk – malíř schizofrenik mu položí záludnou otázku: ,,třistatřicetři“. Mně to nevykolejí, poslouchám The Residents docela často. Zdeněk pak ještě řekne: ,,občas používám i třistatřicetjedna“…

Pana faráře to také nevykolejí, dokonce rozkličuje jednu zápletku z jeho obrázku a najde zde jméno psa.

,,LA LA“ .. to je tedy další skladba skupiny The Residents.

Z televize jsem poslouchal celý večer zpravodajství ze Žďáru.

Morderka, schizofrenička?,  mi zabije i blog. Nakonec do blogu jdu.

Přečtu si dnešní Reynky v nekrolozích.

Ve verších otce Bohuslava.

Nice old man… další skladba 

Schizofrenie všedního dne. Z kola do kola, blogy do kola. Mám to rád.











 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama