Reklama
 
Blog | václav šípoš

Malíř Zdeněk Burian ze Štramberka

Prvního července 1981 malíř Zdeněk Burian sice odešel v Praze ze světa,

nicméně vzpomínat se chodí na Štramberk, do jeho rodného kraje

pod  štramberskou Trúbou, kde působil a má i zde stále muzeum. Vzpomínám si taky...

Osobně jsem poznamenán silně Rembrandtem a Jiřím Winterem, tedy Nepraktou, kteří mne nějak zasáhli v dětství coby synka do oka obdarovaného ,,viděním“, a tak se nějak moje cesta ubírá touto dvojicí  – rovnicí, že jako jedna a jedna se nerovná, ale kupí, protože je zde v závorce ještě právě Zdeněk Burian, který mne ,,učil kreslit“, když jsem si jeho perokresby hrdě a bez pauzáku kopíroval na výkres. U Buriana mi trochu chyběl ten humor, který jsem si u Neprakty kompenzoval a ,,mršil“ seriózní postoj k životu, což mne baví dodnes (v té závorce jsou i další, další veličiny z výtvarného umění, ale jedna a jedna a dost, ,,bo by jsme tu byli dva dni a není čas“… )i(

Na Štramberk mne pozval výborný komixový kreslíř Key. Nebo-li Ládik. On zase má odnož od Buriana k Beatles a je momentálně v Brně (takže už jen ta Bardotka nám tu chybí). Na brouky došlo posléze na Štramberku taky, ale nejsem zběhlý v datumech a nevím, jestli nějaké narození či úmrtí se vztahuje na tento den prvního července z řad ,,Brouků“ tedy Beatles, abychom měli shodu v číslech a datech a názvech a v čase chronologickém sledujme i ten Kairo. To se mi coby ostravákovi moc líbí ten čas Kairo, bo my furt ,,kaj-ro-biš“ takže se v tym Kairu vyznáme více než v tym Chronosu a máme úplně jasno.

A proto ten Zdeněk Burian je tak nějak furt s náma. Tedy se mnou určitě a je tak trochu fajn, že se ho nemusím ptát, jestli by chtěl být on se mnou, to asi těžko, neb by mne určitě tam z té Trúby zhodil bo sem zhnily jak veš. Takoví se na Štramberku sešli, co jsou v jiné dymenzi než se v chronologickém čase jsoucna a to mně baví strašně moc a nikdo mi to neveme.

Reklama

Na fotkách milí diváci vidíte jakésik pohledy z uliček štramberských a i to co se děje pod hradbama. Tam coby synek na táboře jsem pobýval pod stanem a na louce a u vody a spusta prázdninových zážitků zbyla a na Trúbu jsme zašli a my tam poprvé okusili jabčák z litrové lahve, ale i Trúbu nakreslil, a taky holku ve stanu políbil a to vše v přeházeném pořadí, což ve výsledku je hezká vzpomínka a obraz doby.

Je to tu krásné, to Lašsko a Valašsko a Sleszko bo to z Trúby je dokola vidět a když je mlha, zajděte do galerie Zdeňka Buriana. Tak i ten folklor tu ten Harabiš drží a významné osobnosti popasoval do valašského stavu a potvrdil cestovním pasem. No je toho tu více, ale to musíte sami už, třeba jak ukazuje šipka, je jeskyně Šipka a brouci.

Václav