Dobrý den, dlouho jsem zde nebyl, ale měl jsem z blogu kopřivku. Sice ještě trochu při pohledu na podobné věci jako je blog pokašlávám, ale už nechrchlám, nemám dávivý kašel a při pohledu do ,,našeho chlívku s fotkama“ jsem nabyl dojmu, že je vše při starém, pořád ti jedni a ti samí, což mne překvapilo po půl roce, ale zase tak trochu i potěšilo, že se to tu ..Zelení“ a Romanovi takto děkuju a zase se tu zavřu s váma na chvilku do darkroom a abych při červeném, já tedy raději zeleném světle, vyvolal trochu tady pro vás atmosféru z tvořivosti a spojil temnou komoru s ateliérem pro malíře a dnes tady i sochaře a fotograf je v pozadí a není mne vidět a slyšet, ale zase co vy víte prd, co já poslouchám a kolem třeba nic, jen klávesnice ťuk.
Jarda se trašně stydí a do ateliéru přišel až napotřetí a musím konstatovat, že od posledně se zase napodruhé už nezjevil a chyběl mi. Tedy měl jsem vůbec štěstí, že jsem aspoň vzal jako vždy fotítko. On se nestydí, bo je tam nahatá baba, ale stydí se mezi ty umělce, co umí už všecko nakreslit a on jen řeže do dřeva pajduláky. Povídal mi, že kreslit tedy neumí, ale do plasteliny, že by si troufl, z čehož mne nadchnul, ale nevěřil jsem že to udělá tak rychle. U nás se model točí co pět minut, a když tedy tak dvacet, ale víc ani klávesy ťuk. Jarda sedl do kouta a to co vidíte na fotkách se odehrálo. No a plasetlíny konec kajsyk v kyblu, bo to všecko zase do igelitky napěchoval, takže zůstalo dílo takto jen na fotce, nebo jak kurnik se tomu dneska má vůbec říkat. Ani nezůstalo umění ze sochy, ale fotka jen taková a jsem za to vděčný fotografii. No a i tomu světlu trochu. A Jardovi. No ale to je už dost, bo je to jak u Oskaru v halvudu.
Zůstal jen ten drajf a pohled na tahy a tu energiji od palců v měkké hmotě. Jarda říkal, že se mu lepší dělá v zimě. V ateliéru se zatopí v kamnech a plastelina je hezky měkká. No. Ateliér mu z podzimka vyhořel sakumpikum. Bylo to aj v radiu. Všecko mu shořelo, dělal do dřeva, ale to už uběhlo trochu vody a Jarda je zase v suchu. Plastelina je jaksi bezpečnější, ale chtělo by to při Jardovém kumštu asi sáhnout do keramické hlíny, ale to je zase pak asi třeba vypálit. V zimě i v létě keramik vypaluje. Ten keramik co ho já znám je potápěč. Nevím co si mám myslet o souvislostech s dobou, ale on má keramickou pec na kopcu aby se zichroval a on to srdíčko do vody hodí akorát tak na konci prutu a je celý šťastný z toho sumca a kousek mi aj dá, ale to jsem si tu jen tak odskočil, nemám rád fakta jen tak o fotce co jsem nafotil, mám rád historky a nic si nevymyšlím.
Tak se pokochejte tím co už není. Zní to jak zvolání fotografa, ale na té plastelině cosik bude a ten Švankmajer to asi věděl taky. Koukejte se, jak ten Jarda to stydlivě morduje.