Pohled fotografa je lepší než život sám. Včera jsem byl na vernisáži kolegy výtvarníka. Živí se většinou výtvarnou práci na složenky, ale dnes nachystal výstavu obrazů bo nikdo nevolá, tak má čas na obrazy. K vidění byly sledě ryby s citronem (Martin chodí na ryby), k tomu lev v buši spící, řvoucí, běžící naproti, taky něco ze života tučňáků, vše velké tak asi přes metr, expresivní pojetí obrazů, bo není čas. Ještě se to mohlo trochu oflambovat. Výstavu doplnil coby zmrzlinový dezert fotografickou přílohou z výlovu rybníka. Po pás ve studené vodě, navlečení v overalech rybáři, svádí tuhý boj o kapra na vánoční stůl.
Aspoň to nebylo to umění, co v podobě piškotů někdo pozametá. Nicméně pořád o jídle, beru v potaz, že lev je z masa a kostí.
Vernisážové hovory. Tuhle paní chce, aby dcerka uměla klasickou černou fotokomorní práci a probírá to s renomovaným fotografem, černokomorníkem na slovo vzatým. ,, Ano, myslím, že byste dceru mohla dát do učení kolegovi co umí i gumotisky, ale asi vám tu dceru u toho přefikne“, jestli to tedy nevadí…“
Na co bude její dceři umění černokomorní nevím, ale i já hraji na el, kytaru s kombem a neumím nic. Koupil jsem si k tomu knihu ,, kytarovým mágem za šest týdnů“, ne že bych se chtěl naučit to hraní, ale v knize jsem si ozřejmil, že akordy ne, což mne potěšilo, a o to s větší chutí hraji. Sluchátka mám ty tlusté, takže neslyším, jak mi do toho někdo kecá.
Paní maminka se mne optá, jestli mi už spadla ta střecha na domě, a povzpomínáme jak jsem jí fotil svatbu před třiceti lety. Měli štěstí, že fotky vyšly a dávám k dobrému, jak její tety kradly zákusky ze stolu do kabely, bo to líp smakuje šlohnuté a já to nafotil a bylo to krásné, takové lidové a oba dva tu fotku jak vidno, máme v hlavě dodnes a ona ve svatebním albu.
S maminkou výtvarníka probereme pečení vánoček. Letos zkusím dát celou kostku másla na kilo mouky, Já dával vždycky 80% z kostky. Ná závěsech v galerii ukážu mamince jak se plete vánočka.
Takže jsem se dostal, aniž bych chtěl, k tomu jaru biblickému a prostředníctvím mého negativního pohledu připomínám, že je masopust, téma ku focení. Pojal jsem motiv duchovně.
Cesta meditace, rozpravy, zastavení a otázek. Takže, je pozitivní pohled na svět skutečně ten hezčí?
