Musím se k něčemu přiznat. Jsem členem České unie karikaturistů. Ono to vzbuzuje mnohdy smích. Mně je ovšem v tomto seskupení, už ale obstarších pánů, dobře. Patřím zhruba k těm mladším kreslířům kresleného humoru to je ovšem taky směšné i smutné. Pak je tady ještě asi pět žen ze stovky členů, jejichž věk už není vhodné zmiňovat. Ano, vymíráme. To jsou fakta o kreslířích kresleného humoru ,,gagmenů“ v oboru kresby. Podivné smutno na vlnách kresleného humoru.
Na výstavu mne z Prahy do Ostravy vyavízoval kolega Ivan Hanousek. Nějak jsem nikde nezaznamenal, že výstava je, Hanousek však ví o humoru úplně všecko i to, že humor mám pod nosem a ani to nevidím. Člověk se musí pídit, pokud chce něco kresleného humoru shlédnout, nu ovšem i ho vyrábět a vystavovat aby neumřel. Ten humor. Noviny si ho pohřbily už samy. Zrovna ale se i v těchto dnech už zase jeden kreslíř ztratil – Jaroslav Kerles, ten mně taky bavil svým vtipem už od puberty a smáli jsme se nad jeho vtipy v Dikobrazu.
Výstava NEPRAKTY, tedy Jiřího Wintera, kreslíře těch půvabných obrázků byla včera tedy zahájena v Ostravě. Musím se pochlubit. Už jako kluk jsem věděl, že ,,to Neprakta“ je Jiří Winter. A že byl i jeho kolega pan Kopecný, námětář a taky kreslíř, než pak přišel Miloslav Švandrlík, to jsem už jako kluk zajímající se o kreslený humor věděl.
A pilně jsem Nepraktu obkresloval a z jeho linky se učil. Ve školách se kreslenému vtipu neučí, a když něco namalujete ,,blbého“ tedy vtip, tak je to pak ,, ta karikatura“ a dejte s tím pokoj, nauč se pořádně kreslit.
Výstavu NEPRAKTOVU s tématikou žena, přivezla paní Daniela Pavlatová, blízká žena Neprakty. Jedna z několika žen bohémského malíře. Modelkou ovšem nebyla, jak jsem se dověděl a přitom Neprakta nahaté modelky pilně studoval, což i mně se stalo na staré kolena a Mistrovi kráčím ve stopách. Číňané, Japonci mají vždy ve cti svého Mistra a rádi se nazývají ,,žák mistra ,,WU“ (například). I mne Mistr nakopl, byť byl jedním z dalších, třeba Rembrandt mne nakopl hned taky, a že jich časem přibylo tak se mohu pochlubit jen tím, že výstavu navštívil i můj profesor kreslení pan František Forman, žák žáka Maxe Švabinského. Nicméně karikaturu jsem se učil sám. Neučil. Je mi vrozená. Tak nevím nakonec jestli umím WU- bec nebo prd, když kari- ka – tura a od nikoho jsem se neučil tak jsem asi WU-L.
Paní Pavlatová mi vyčinila, že jsem Nepraktu nešel navštívit osobně v jeho domě, ateliéru, když jsem o tom jako kluk snil a ještě nedávno snil, no a už to nejde. Byl bych prý vlídně přijat a rádo mi bylo by ukázano něco z umění. To je fakt škoda, když se lidí stydí.
Ano, na výstavě byli v podstatě důchodci, mládež jen já, protože jsem jeden z těch mladších členů unie. Pan sběratel podpisů Hanibal s logem od Neprakty tam byl a pan genealog, jenž vydumal, že Jiří Winter je nápadně podobný Maxi Švabinskému. Paní Pavlatová nakonec přiznala, že Jiří Winter skvěle maloval a leccos jsme ještě neviděli, nicméně se Švabinským to asi nic nebude, ale na případnou výstavu NEPRKATY, jak ho neznáme, to bych se rád něky dopídil.
