Je neděle dopoledne asi tak kolem jedenácté namrzlá tráva svítí zeleně přes okno které mimo jiné že má záclony a na parapetu kytky a kamínky a vánoční ozdoby a sluníčku to nevadí promítá mi svoje obrázky na protější stranu místnosti a laškovně se kmitají všecky ty přetvořené objekty v stín a světlo a sluníčko díky parapetu nejen obrazem na mne lehounce a příjemně šáhne takže oku a tělu je dobře zatímco vítr se ozývá pouze do ucha a stačí pouze na ty větve venku stojících stromů za oknem a spolu s rádiem proplétající se meluzína se zvuky veršů a povídky a hudba klavíru a do toho manželka zrovna prošlapuje tříděný plastový odpad a zavolá babka crrrrr ano žijeme a slunce přestalo se pohybovat na stěně pohybovat jakoby se otázalo a co dál mi tady budeš povídat člověče tak nic už neřeknu bo mám taky nějaké ty rezervy vůči sobě a jiným a obrázky tady moje přefiltrované přes několikeré okna moderní techniky dávám do zorného pole těm co otevřou roletu do světa latentního internetového a pouští si do příbytku slunce nebo vítr a zimu nebo teplo jak libo a přes to okno tam do latentního světa hledí a zatáhnou rolety nebo naopak posedí a zvědavě co to tu zase se zjevuje za obrazy ne už sluncem dnes maluju já a někdy žárovkama nočního klubu a živého betlému zimního koupání pinkponkového stolu krámku jarmarečního smutného malíře v pizzerii a ty děti co uměly spousty koled to je pohled to je pohled i do ateléru na nahatou modelku což je malba štětcem a uhlem no prostě parapetní pohled na stěnu tady u nás tak zavřete vyvětrejte a udělejte si sami co umíte papa váš parapet.
