Péefko je profesní ctí. Také je i na zakázku. Fotografické, kreslené. Humorné, poetické. Kýč jak bič, kvalitní grafické. Prostě tak jak to cítíme, tak se péefkem podepíšeme. Mé péefko pro vás blogery je spontální. Asi tak, jak všechny mé blogy zde, tedy úplně příznačné pro mne, tedy jako podpis. Ta fotka nebyla péefkem rozhodně, ale stala se jím. Nemažu tedy text v ní, protože tak si píšeme my chachaři pozdravy z výletu. To je zase příležitost pro ty neblogérní, ale diskutérní anonymy co to je chahar a ani neslyšeli třeba a na guglu vygugli něco o mongolech.
Manželka na mne tlačí, abych už konečně ty péefka udělal, všichni nám už poslali. Nemám péefko. Zase sedím u počítače a nedělám péefko. Péefko, buď máte už od léta, nebo si jej vymyslíte. Abych pravdu řekl, většinu péefek jsem udělal coby fotku. Ty kreslené málokdy. Péefka většinou odfláknu fotkou, protože mne nic kresleného nenapadne. Jenže, to je jako bych si vás zde nevážil milí blogeři a diskutéři a anonymové. Mnohokrát jsem se přesvědčil, že koš není jen na odpadky, ale pokud zachováte určitý princip je koš na přemýšlení, zamyšlení.
Ještě že třídím péefka z obálek poštou poslaných. Dostal jsem letos péefek zase plno. Péefko od kamaráda grafika roztrhnu podélně opatrně, očekávané péefko je zde. Také ještě přiložená lehká grafika. Obálky pak trhám a házím do koše třídícím způsobem.
Péefka třídím taky. Klientské péefka třeba nesbírám, nevím, že by měly nějaký účel srdečný, kouknu se kdopak to měl zase za úkol udělat nějaké péefko firemní. Klišé všedního dne, vtip rozhodně ne.
Letmo se ještě podívám proti oknu přes obálku od kamaráda, co kdyby tam ještě něco bylo. Takový zoufalý zvyk prohlížet poštu od kamarádů v naději, že třeba ještě něco vypadne. A … ,,Ha!“, něco mi tam ten Jura ještě poslal. Vytřepu pětikilo. Málo chybělo a skončilo by to v koši. A jak mi napsal hezky do péefka zase jiný kamarád grafik se zasněženým Mikulášem u stromečku: ,,pravda a nenávist něchť zvítězí s láskou nad lží“.
Tak to jsou péefka do roku 2015
