Reklama
 
Blog | václav šípoš

Podivný klaun

Variantou klanů veselých, těch co nás mají rozesmát je smutný klaun, což je  jakási perzonifikace smutných malířů. Petr Lysáček je v tomto oboru zkušeným performerem a mně vždycky bavil. Po čase jsme se setkali v Kutné Hoře, a to je let co jsem fotil v létech devadesátých ostravské Malamuty a ještě v osmdesátých kdy jsme se poznali a já shledal, že uměni není jen visící.

Je mi smutno z lidí co nemají zájem o nic jen o párek.  

Muzejní noc v Kutné Hoře nabídla divadelní představení kejklíře Vojty Vrtka a Jendy Brůška se svým Kocourkovem a na svém dvorku dva umělce výtvarného umění, karikaturistu (já) a performera Petra Lysáčka, tedy živé umění divadelní a výtvarné. Živý umělec má tu skvělou příleřitost předvést co umí, aby vlastně následně zklamal publikum, že se nejedná o Bohy, a že to umí asi každý, a že vlastně to jsou úplní idioti ti umělci a ten párek je lepší. Případnou zdější náhlou smrtí umělců by byli ovšem ochuzeni o zbytek umění a požadovali by případné vrácení vstupného u pokladny a ta u pojišťovny. U závěsného obrazu máme několik jistot. Co visí neuteče, umělec může být klidně idiot klidně mrtvý nebo živý, v prvém případě lepší mrtvý, ten nechce zálohu. V divadle je nápověda, ale nechápu proč je otočená naopak k divákům zády.

Obrazy visící také byly k zhlédnutí. Brněnský živý malíř Jan Spěváček byl pozván aby mohl osobně zasvěcovat do výjevů na plátnech případné zájemce o výklad v galerii Jeneweina. Kocháme se plochou na plátně olejových barev přírodních motivů, většinou od rybníka, abychom se ihned dozvěděli proč v názvu ,,Sedm strážců“ se vidí jen čtyři žáby. Mohu se pochlubit, že jsem okamžitě důmyslnost výjevu odhalil, protože k rybníkům mám kousek a vím, že strážci jsou i skrytí, což malíř Spěváček skvěle naznačil žbluňknutím pod hladinu, ne tedy jeho osoby, ale malířskou technikou ala prima v oleji a ty zbývající žáby prostě tam už nanamaloval, čímž by se mohl být případný zájemce o koupi obrazu cítit ošizen, zvyklý kupovat maso na kila, kusy, do zásoby, párky na metry.

Se Spěváčkem jsem se tedy zde i seznámil a přišlo mi samozřejmé v jakésik shodě naší cesty životem, že po cestě z Kutné Hory navštívíme Petrkov Bohuslava Reynka. Zajímavé bylo, že jak já netrefím nikam, kam jdu či jedu, zakoupil jsem si proto v naději, že se budu trefovat navigaci do auta. Reynek chtěl něco jiného. Aby jsme si užili více polních a lesních cestiček, abychom Petrkov projeli třikrát horem dolem, než jsme k němu omylem zajeli téměř do dvora.

Reklama

Ten jsme ovšem jen kradmo, se špatným paparazim pocitem rychle opustili. Ukradl jsem si do fotoaparátu ony místa a doma jim přidělil verše pod tyto fotky, které jakobych odebral podle veršů, sám překvapen, že až tak verše Reynkovy v podvědomí mám. Dokonce více než reklamy z televize, rádia, podprahovým čtením zpráv z novin. Zatím vám je tady nedám, protože jsem to ukradl pro sebe. Děkuji nepřímo obyvatelům rodného domu Bohuslava Reynka, že na nás nevzali vidle a toliko okotěná kočka nám dělala průvodce.

Na zprávy a veškeré vlastně dění kolem mne ze světa mimo můj záchod mi skvěle funguje performer Petr Lysáček. Coby klaun umělec mi léčí hlavu. Já mu děkuji a protože jsou tu fotky z jeho akce tak už mlčím.