S paní jsme se bavili, jak děti dnes tisknouc pero v ruce už nepíšou, ale vlastně tisknou písmenka. Péra, co budou sypat na papír písmenka pomocí tlačítka určitě už někdo vymýšlí, klávesnice jsou sice už tenké jako papír, ale to péro má své kouzlo píšeme-li na papír krasopisně. Za takové péro by utratil leckdo i měsíční výplatu. Třeba koupíte plničku s fontem Harington a napíšete pozdrav k narozeninám.Bez básnika tam ale bude jen ,,Čus mamo, tak heppy k tvojimnarozkam“.
Modrým inkoustem s fontem Snell Roundhand Regular v peru za dvacet tisíc, ten básnik být nemusí, to jsem taky už zjistil, že lidi dají více na zjev než obsah.
Stejně je myšlenka nakonec to hlavní. Pero možná bude umět i to, že zabrní, když se napíše hrubka, ale myšlenka bude brnět v hlavě a chce ven i kdyby se měla tesat do kamene. To nemám až tak ze své hlavy, řekl mi to pan herec Miroslav Horníček v šatně, když jsem se optal, jestli ho mohu fotit při vystoupení. ,,Mne můžete i tesat do kamene“, pravil.
Ano, já taky píšu tiskacím písmem, pokud to ještě po sobě chci někdy přečíst, i tak sklouzávám zpět do jakési linky psacího písma a vznikají novotvary půl písmenek s následným spojením už dalšího písmenka. To stejně čeká i ty děti co tiskají péra dnes v ručkách a píší nespojeně písmenka jako kdysi klínové písma byly celé věty a musel tam být mezery aby se vědělo, že tudy cesta už nevede.
Takže bych už konečně mohl vyťukat, co to jsou tady vlastně za fotky a být komentátorem té akce na náměstí uprostřed Ostravy, kde je prostor pro podobné aktivity, jako je ukázat lidem psaní písma, když prve očekávali, že tam bude najaký trapný karikaturista a babaskabelama nemá čas se tu zastavovat aby náhodou pod její sukně nevystřiknul vodotrysk. To je specialita tohoto náměstí. Jinde mají fontány, ale tu v Ostravě jsou diry v zemi. Z některých vyvěrá, ale to je opatřeno takovou rourou s nápisem, že pozor metan, třeba před divadlem, kde se ozývají výbuchy smíchu a tam se nesmí kouřit, takže tam nic nevzplane ani láskou Lulie k Alfaromeovi.
Jen jsem chtěl ještě nakonec říct k té akci na náměstí, že kolemjdoucí občan nelibě nesl, že jsem si přivázal kabelu ke stojanu a vzal to jako urážku. Vlastně se mi ani na to náměstí proto nechtělo, nic jiného jsem nečekal, ale ta paní a jiní další mne z chmur vyvedli a byli strašně fajni, takže jsem k dobrému už jen přidával abychom se zasmáli, jak jsem ráno parkoval a toto okomentoval řidič velice sympatického vzhledu svému kolegovi ,, ta piča mi urazí dveře“. Jak jsem ty svoje dvěře zavřel otrávený hned nazačátek uprostřed razovite Ostravy, přišly si občanky u mne zkontrolovat na tom parkovišti kolik je hodin a pak jestli nemám zapalovač. Vůbec se mi na to náměstí už nechtělo. Jenže tak by nevzniklo toto psaní a zbytek jsem tam nakreslil a nafotil coby panoptikum i s vypalováním raku keramika, což je keramika abyste věděli co to ten dym byl v tom sudu a připomněl staré časy, kdy byl dym v Ostravě vidět nejen cítit a chtějí obrázky s motivem Ostravy, no a celé to mám tak rád.
