Musím poděkovat panu Košťálovi, který mi zaslal výsledky počítání. Ono sedět v chroští, hledět daleko-pohledem a jakýmsi už odhadním způsobem spočítat třeba hejno racků by snad šlo. Ale to máte ještě tady druhy, které jako samička může způsobit záměnu s druhem uplně jiného ptáka a třeba samce. Ani nebudu líčit ty všechny podrobnosti. Nejsem ornitolog, jsem fotograf a jen podávám jak jsem zkrátkovitě zaslechl, ale hrozně mě to baví a jsem nadšený. Tak jsem si dneska sedl do jednoho meandru Odry a jen seděl. Na ptáky vybaven kompaktem fuji x 10 je trochu bláhovost, ale nedbám a fajfku jsem si nacpal a fena pes se zatím čvachtala v bahně a byl jsem rád, že jen tak sedím v meandru a představil jsem si jak tady to jednou zabetonují, srovnají do roviny aby mohly remorkéry plout z Ostravy až na Balt.
Přesunul jsem se raději k rybníkům abych zaplašil trudné představy o hladové zdi, která by tudy mohla jednou táhnout namísto ptactva, naprosto by už pak zmatených, kam složit vejce a vychovat mladé.
U rybníka racci svým počtem bavili návštěvníky lužního lesa. Rodinky, cyklisty, rybáře a fotografy. Udělal jsem si tedy dnešní blog. A taky abych nezapomněl přihlašovací heslo, a tak nějak mi to navazuje na poslední blog, takže tu máte i statistiku, třeba vás bude zajímat co za ptáky můžete znát. Slavíka slyšet na jaře, vránu vidět na podzim a svatomartinskou husu na pekáči, to spočítáme. Je to naše volba.
